Šesťáci v Praze

Navigace:  Úvodní strana »  Šesťáci v Praze

• Přeskočit na obsah aktuální stránky
• Přeskočit na pole vyhledávání

Dne 28. dubna 2015 vyrazili žáci 6. třídy dobýt naše hlavní město, přesněji řečeno jeho pamětihodnosti.

     Vyjeli jsme z Horního Jelení v 6:58 linkovým autobusem, v Holicích jsme přestoupili. Děti se už těšily na kupé ve vlaku. Budou ? Byly.

     Svačiny dostaly zabrat. Obsahy baťohů se ztenčovaly a dobrá nálada spíše narůstala. Jakýsi pán udělal ve vlaku několika chlapcům přednášku, mluvil o bronzových sochách na hlavním nádraží. "Víte, to je pan Winton a židovské děti, které zachránil". Hned po příjezdu jsme si je šli prohlédnout. Ještě svítiy novotou.

     Pokračovali jsme dál. "Tady máte pár otázek na cestu", rozdala jsem papíry dětem a vyrazili jsme směr Pražský hrad. Půjdeme pěšky a něco si cestou povíme, kolem poledne má začít pršet, tak se pak schováme do některého  z objektů, který si budeme prohlížet.

     Vyrazili jsme  a zastavili na mnoha místech a povídali si o nich. Sochu sv. Václava jsme poctivě obešli a prohlédli si ji. Na Staroměstském náměstí bylo jasné, že pršet bude dříve a je nutno si pospíšit. Na Karlově mostě nám obrazně i skutečně začalo téci do bot. Několik dívek mělo totiž jinak pěkné plátěnky ..... "Vždyť jste musely počítat s deštěm a do toho se plátěnky nehodí .....", "Já si je nastříkala proti vodě !" "A pomáhá to ?" "Ne, už ne". Pak začál foukat silný vítr a deštníky se obrátily naruby. Před notnou zálivkou z nebes už se nebylo kam schovat. Jeden deštník se změnil ve spleť látky a drátů. "Tak to vážně není dobré". Říkala jsem si a snažili jsme se spěchat nahoru, kde jsme tušili útočiště. Očkem jsme ještě stihli mrknout po domě U Dvou slunců i několika dalších důležitých pamětihodnostech.

     První místo, kde jsme dostali šanci se trochu vzpamatovat z deště a větru byla stálá expozice Příběh Pražského hradu. Je to úžasná výstava a za lepšího počasí by si ji člověk vychutnal ještě více. Výstava obsahuje  pro žáky obzvláště zajímavé interaktivní prvky.  Jeden starší pán, který zde vykonával dozor, se pustil do výkladu a bylo zase lépe. když jsme odcházeli, ještě za námi běžel s velkou hrstí magnetů na památku.

     Pokračovali jsme do Vladislavského sálu, kde nás čekalo překvapení. V přilehlých místnostech se nacházejí velká kachlová kamna ( a to dokonce dvoje). V obou se topilo ..... Chvíli jsme pobyli a kdo měl chuť, vydal se s panem učitelem do věže, ostatní čekali se mnou a dohadovali se o pravosti korunovačních klenotů ve vedlejším sále. No, to by tu byla jiná fronta zvědavců, ale i napodobeniny byly překrásné.

     Do Zlaté uličky a chrámu sv. Jiří jsme jen nakoukli, musíme dosušit bundy, abychom nenastydli. A pojedeme metrem. I to byl zážitek. Mnozí, kteří na to nejsou běžně zvyklí, si užívali i eskalátory. Na Václavském náměstí jsme se rozdělili na ty, kteří se dosuší v "mekáči" a na ty, kteří to zvládnou lépe v "ká ef céčku". Těžko nabídnout dnešním dětem lepší potěšení. Pracovní listy jsme nechali do školy.

     Zpáteční cesta probíhala bez problémů, jen v podchodu pod autobusovým nádražím v Pardubicích nám vynadal jeden z bezdomovců, že jsme ho probudili ze spánku. Vím, že některé děti se svolením svých rodičů občas vyrážejí na nákupy do Pardubic samy, jen se svými kamarády. Proto Vás chci varovat. Vystupujte a nastupujete jen tam, kde je na Vás dobře vidět a jeďte raději ve větším počtu.

      Většina šesťáků si zaslouží pochvalu za to, že si nedala zkazit náladu  špatným počasím. Doudám, že až pojedou s pane učitelem Klapalem na školní výlet, bude jim za to už jen svítit slunce.

Mgr. Milada Malá

Mgr. Milada Malá | 03.05.2015 v 16:33