O malých věcech, jejich velké roli v lidském bytí a lidské odpovědnosti

Navigace:  Úvodní strana »  O malých věcech, jejich velké roli v lidském bytí a lidské odpovědnosti

• Přeskočit na obsah aktuální stránky
• Přeskočit na pole vyhledávání

V rámci výchovy k odpovědnému občanství se v hodinách dějepisu učíme o holocaustu. Nejlepším zprostředkovatelem zkušeností je pamětník, proto jsme v minulém týdnu přivítali vzácného hosta, který jako dítě zažil Terezín, paní Vidlákovou.

Paní Vidláková k nám přijela už ve středu 18. března, ale program spojený s její besedou bude pokračovat ještě po Velikonocích.

Narodila se v Praze do středostavovské rodiny. Její tatínek dělal ředitele v malé továrně na dřevěné hračky. Byl úředníkem, továrna mu nepatřila. Maminka  pracovala jako učitelka. Čas plynul v poklidu, ale najednou se začaly dít divné věci.

Psal se rok 1942 a v šesti letech chodí obvykle děti do školy, najednou, ze dne na den, tam židovské děti jít nesměly. To však nebylo všechno. Přišel zákaz vlastnit rádio, kolo, domácí zvířata, chodit do kina a do divadla. Rodiče přišli o práci. Na oblečení jí maminka přišila žlutou Davidovu hvězdu. Co to je ? Já jsem jiná než ostatní ? Proč? Jsi Židovka ! Nesmíš jet s ostatními trmvají a nakupovat půjdeš s babičkou jen mezi 15. a 17. hodinou. Třeba na vás něco zbyde.

To nejhorší však mělo teprve přijít. Příkaz k nástupu do Terezína. Co tam budu dělat ? Neboj se, konejšila ji maminka, to zvládneme. S velkým zavazadlem, kde muselo být opravdu vše, i peřiny, ale nesmělo mít na osobu více než 50 kg, se vypravili do neznáma.

Malé dívence neodepřeli alespoň jednu hračku, malého dřevěného pejska, kterou jí vyrobil a daroval k pátým narozeninám tatínek.

Copak to máš za hračku, ta je pěkná, pejsek s ohebnými klouby. To dělal tatínek ? Výborně, mohl by dělat v Terezíně se dřevem, potřebujeme tesaře! Rozhodla židovská samospráva v Terezíně.

Tesař patřil mezi nepostradatelné profese, takže pravděpodobnost transportu kamsi na východ do neznáme, odkud se zatím nikdo nevracel, byla načas zažehnána.

Nedostatek hygieny a jídla způsobil, že malá dívenka skončila na celý jeden rok v nemocnici : tyfus, spalničky a spála. Co jen vydrží lidský organizmus !

Jednoho dne však rodina přece jen měla nastoupit do transportu. Už stáli na nástupišti. Předešlou noc bylo velmi větrno, vzalo to několik střech. Je tu někdo, kdo by mohl pomoci s opravou ? Tatínek se přihlásil a s ním odešla z nástupiště celá rodina. Když de vrátili, vlak byl pryč a další transport už se nekonal.

O velkých věcech života rozhodujněkdy hodně malé věci - loutka, vítr .......... nebo obyčejní lidé. O tom, jaký budeme žít život spolurozhodujeme i my. Jak je možné, že takový kulturní národ, jakým Němci bezesporu byli, začali vyvražďoval bez sebemenších výčitek národ jiný ? Co vede člověka k tomu, aby byl takový a potlačil vlastní svědomí ? Mohlo by se něco takového opakovat ? Dějiny ukazují, že ano.

Pani Vidláková má už téměř osm křížků, přesto si ke svému vyprávění vlastnoručně vytvořila prezentaci a naskenovala rodinné a dobové fotografie. Zaujala nejen žáky deváté třídy, ale poslechnout si ji přišlo i několikm sedmáků.

Mgr. Milada Malá | 25.03.2015 v 09:36