Exkurze 6. tříd do Všestar

Navigace:  Úvodní strana »  Exkurze 6. tříd do Všestar

• Přeskočit na obsah aktuální stránky
• Přeskočit na pole vyhledávání

Výuka dějepisu dnes zdaleka nemusí znamenat sezení ve škole a memorování jakýchsi nezáživných informací z učebnice, které stejně zapomeneme. Týká se to i takových období lidských dějin, jako je pravěk nebo starověký Řím.

Prvním známým popularizátorem dějepisu pro děti i dospělé byl bezpochyby pedagog, archeolog, spisovatel a skaut Eduard Štorch. Dělal toho hodně, málokdo tuší, že jeho knihy jsou jen špičkou ledovce. Přesto i ty stačily k tomu, aby mnohé z nás dějepis ve škole začal zajímat.

Dnes je možností daleko více. Pokud jde o nejstarší dějiny, nabízejí se nám kromě dnes známého brněnského pavilonu Anthropos i archeoskanzeny a archeoparky.

My jsme letos konečně mohli opět navštívit Archeopark Všestary, který v roce 1997 začali budovat nadšenci z Centra experimentální archeologie (CEA) ve spolupráci s vedoucím Katedry archeologie FF UHK doc. PhDr. Radomírem Tichým, PhDr. A práce stále pokračují. Provozuje se zde totiž to, čemu říkáme experimentální archeologie.

Vyrazili jsme se všemi šesťáky vlakem z Borohrádku. Už samotná cesta vlakem je v dnešní době pro děti zážitkem.

Domnívám se, že si celou exkurzi  šesťáci náležitě užili. Velkou zásluhu na tom má náš průvodce, zatím nejlepší z těch, kteří pro nás organizovali program, který jsme si objednali. Ač se jednalo o absolventa katedry archeologie, uměl velmi dobře jednat s dětmi, byl vtipný a dokázal zaujmout. Na hodiny nehleděl.

Co děti dělaly ? Snažily se oštěpem zasáhnout mamuta, brousily kamennou sekeru, snažily se již hotovou kamennou sekerou přetnout menší kládu, obdělávaly půdu dřevěnými nástroji a mlely zrní dvěma kameny.

Po podrobné prohlídce neolitického domu, který někdo z dětí oprávněně nazval "takovým pravěkým panelákem" (vždyť v něm žilo 4 - 5 rodin), jsme postupovali až k eneolitu a době kovů. Kelty reprezentoval dům, tentokrát pro jednu rodinu. Ten vypadal rozhodně pohodlněji než polozemnice z doby mnohem pozdější. Ta zde stojí za jediným účelem, totiž aby spadla a bylo jasné, jak vypadá po letech.
Pravěk jsme zakončili v rondelu. Paní učitelka Pavla Havlová zavzpomínala, jaké to bylo, když se kdysi podílela na jeho vystavbě.

Další program některé žáky poněkud překvapil. Že se mají dozvědět informace o fungování římské armády věděli, ale že se římskými vojáky stanou, netušili. Po krátkém poučení jak to bylo s římskou armádou, která dobyla celý tehdejší svět, dostali repliky římských štítů a dřevěné meče a všech 27 dětí vyrazilo na cvičiště. Po poměrně krátké době stáli šesťáci ve vyrovnaných řadách za štíty a vykonávali povely a pochodovali. Nejvěší problém nastával při povelu "krok do prava" a "krok do leva". Ukázalo se, že ani v 6. třídě se nemusí jednat o vyjasněné skutečnosti, ale naštěstí se s tím všichni během pár minut srovnali a úkroky pak byly správně.

Nakonec dostali žáci možnost zakoupit si na památku turistickou známku archeoparku a hlavně skutečné repliky pazourkových nástrojů. U nás se pazourek v pravěku a ani dnes nevyskytoval a nevyskytuje. V době kamenné byl zbožím dováženým z dnešního Polska a Francie, kde jsou tyto kameny běžné.

Když jsem se dětí ptala, co se jim nejvíce líbilo, říkaly, že výcvik římské armády, broušení kamenných nástrojů a neolitický dům. Mě zase rozesmála věta jednoho chlapce: "Šmarjá, to byl tělocvik!" Zdá se, že mezipředmětové vztahy mají nekonečné možnosti.

Fotogalerie k tomuto článku

Mgr. Milada Malá | 03.10.2021 v 17:07